10 K Ústí nad Labem (Aussig)

Literatura: Deutsches Notgeld, Notafilie, SZ
                  Vostál/Ryant: Nouzové peněžní poukázky v českých zemích

Design by Kulm, contens 2009

Vítejte v sekci články

Uveřejňujeme zde články o historii, vývoji , výrobě a nejrůznější zajímavosti ze světa notafilie. Pokud by jste chtěli přispět svou trochou do mlýna, budeme jen rádi. Náměty můžete pstát na adresu uvedenou v odkazech

Nouzová platidla

Jako nouzová platidla označujeme bankovky, státovky, případně poukázky vydávané v době, kdy se projeví akutní nedostatek oficiálního oběživa. Taková situace nastává v dobách válek, revolucí, či státních převratů. Jejich emitentem nejčastěji bývají banky, obce, ale mohou je vydat například i podniky, statky, hostince, zajatecké tábory, ba dokonce i soukromé osoby. Těmito penězi tedy nejsou např. stravenky, losy apod. vydávané v běžné době, ale mohou se jimi stát např. v době války. Jejich podoba zpravidla vychází z mincí a bankovek, přičemž častým rysem je nízká úroveň provedení - často se vyrábí z momentálně dostupných, často nekvalitních, materiálů. U mincí tak jde nejen o levné kovy, ale mohou být vyrobeny například i ze dřeva, kůže, sádry, porcelánu, skla apod. Bankovky jsou poté bývají tištěny na obyčejný papír bez vodotisku a nezřídka jednostranně. Zpravidla mívají vyznačenu dobu platnosti (většinou velmi omezenou), a proto se také jen zcela výjimečně setkáme s pokusy o jejich padělání.

Po skončení platnosti bývá někdy celý náklad zničen, aproto z některých sad máme dochováno třeba jen několik málo exemplářů. V našich zemích k emisi těchto platidel došlo nejvíce v revolučním roce 1848 a poté na konci první světové války.
K nedostatku oficiálního oběživa může dojít z několika příčin. První příčinou je situace, kdy stát potřebuje pro válečné účely barevné kovy, a tak vydá nařízení ke stažení mincí, přitom však nestihne vydat náhradní platidla, a tak si obce a podniky musí vypomoci samy. Druhou příčinou je to, že v rušné době se občané obávají o svůj majetek, a začínají proto hromadit úspory, čímž se naruší oběh peněz. K tezauraci úspor ovšem mohou přikročit
i podniky a koneckonců i stát. Stejně tak je možné, že stát investuje velkou část peněz do nějakého subjektu, např. armády a tyto peníze pak chybí v běžném oběhu. Poslední příčinou je inflace – drobné peníze ztrácejí hodnotu a i při běžném peněžním styku je třeba operovat s vysokými nominály. Ostatně i nouzové peníze bývají velmi často inflační, i když to není pravidlem – někdy mohou být zpětně směněny v poměru 1:1.Všechny tyto okolnosti náhle nastaly za I. světové války, a tak už od r. 1914 dochází v různých částech rakousko-uherské monarchie k živelnému vydávání nouzových peněz. Nebylo to ovšem poprvé v dějinách. Nouzové peníze jsou prakticky tak staré jako peníze samotné. Máme například zprávu o tom, že athénský vojevůdce Thimotheos v 1. polovině 4. století př. n. l. místo běžného žoldu vydával svým vojákům destičky se svou pečetí, které byly následně bez problémů směněnitelné za stříbro. V českých zemích se s opravdovými nouzovými platidly setkáváme až ve 40. letech 18. století, konkrétně v Chebu a v Praze při jejím obležení pruskými vojsky. K potížím

s oběživem došlo ovšem už v době husitství, v době tzv. kalády (státního bankrotu) po bitvě na Bílé hoře a potom v r. 1811, kdy byl rovněž vyhlášen státní bankrot. Také v době revoluce r. 1848 došlo k hromadnému vydávání nouzovek obcemi, Vzniklo jich v té době poměrně velké množství druhů, ale co do nákladu je jejich počet neúměrně nižší než počet nouzovek z I. světové války. Rakousko-Uhersko nebylo jedinou zemí, v níž za I. světové války došlo k vydávání nouzovek, velké množství jich bylo emitováno také v Německu a Rusku, ale s výjimkou Velké Británie byly vydávány po celé Evropě, v důsledku inflace a tezaurace úspor dokonce i v zemích neutrálních, např. ve Švédsku, a také v mimoevropských zemích, např. v Japonsku. Nouzovky se poté vydávaly i

nominály. Tento způsob opatřování drobných nebyl nijak nový. Už v dřívějších dobách si lidé vypomáhali lámáním, trháníma stříháním bankovek i mincí. Obchodníci nově tisknutým penězům příliš nedůvěřovali, jelikož se právem obávali inflace. Na konci války pak dochází k situaci, kdy německé obyvatelstvo, žijící především v pohraničí Čech, požaduje připojení území s převážně německým obyvatelstvem k Německu, přitom se odvolávají na zásadu práva národů na sebeurčení. Takto byly vytvořeny čtyři nezávislé německé provincie, po ztroskotání jednání s nimi byly obsazeny vojsky Československé republiky a do konce r. 1918 připojeny k jejímu území. Jedním z důkazů vyhlášené německé nezávislosti se měly stát nouzovky, vydávané ve městech obývaných Němci v posledních dvou měsících r. 1918. K jejich emisi tedy nedocházelo z nutnosti, smysl byl spíše propagační, kdy Němci odmítali platit českými platidly, čímž jsou tyto nouzovky specifické.